Na automatech jsem prohrál i životní úspory matky!
Blikající tlačítka hracích automatů mě přitahovala jako magnet. Poprvé jsem si šel zahrát jen tak pro zábavu. S výhrou však roste chuť a já jsem tomu naprosto propadl! Byl jsem v herně denně, ale štěstěna mě rychle opustila. Nakonec jsem prohrál střechu nad hlavou i životní úspory mé matky!
Sedět v zakouřené herně někde v rohu a dávat do automatu jednu papírovou bankovku za druhou s vidinou výhry, to mě nikdy nelákalo. Můj nejlepší kamarád si tím však vydělával na živobytí. Měl silnou vůli, když se mu nedařilo, tak jednoduše odešel a zkusil do o pár dní později. Dařilo se mu. Nemusel pracovat a byl za vodou.
Jednou jsem se od něj nechal zlákat, ať to zkusím taky. „Hodíš tam pár stovek a uvidíš. Možná budeš v balíku,“ smál se Pavel a sedl si vedle mě. Ten večer se mi neskutečně dařilo. Do herny jsem přicházel s pětistovkou v kapse a odcházel s osmnácti tisíci korunami! Zařekl jsem se, že už tam nevkročím, abych peníze neprohrál. A přesně to jsem, já hlupák, udělal. Druhý den jsem se tam vypravil znovu a štěstí bylo na míle daleko. Vyhrané peníze z předchozího večera zůstaly v útrobách automatu.
Celou noc jsem nemohl usnout. Omluvil jsem se z práce a hned ráno se vydal k bankomatu, kde jsem vybral dvacet tisíc. Byl jsem totiž rozhodnutý peníze vyhrát zpět. Naivně jsem je házel do té prokleté mašiny a představoval si, že peníze zdvojnásobím. Hluboce jsem se mýlil. Opět jsem odcházel švorc. Automatům jsem zcela propadl. V padesáti letech se ze mě stal regulérní závislák.
Proseděl jsem u nich celé dny. Když jsem vybrakoval své konto, na kterém bylo sto padesát tisíc, rozhodl jsem se prodat vlastní malý domek a odstěhovat se k matce. Za dům jsem dostal milion. Ze začátku se mi v herně dařilo a já jsem prohrané peníze pomalu získával zpět. Netrvalo to však dlouho. Za pouhý měsíc jsem byl na mizině. Touha po výhře mě dohnala k rozhodnutí, kterého budu do konce života litovat.
Věděl jsem, že matka žila skromným životem a má naspořený milion a půl. Nestydatě jsem jí tvrdil, že mám nabídku, která se už nebude opakovat a můžeme si díky ní přijít na pěkné peníze. Vymyslel jsem si, že mám známého, který její peníze výhodně investuje a vrátí se nám se ziskem dvě stě tisíc korun. Mluvil jsem tak přesvědčivě, že jsem sám vymyšlené historce uvěřil.
Matka byla velmi důvěřivá. Za pár dní jsem měl peníze na stole. Nezamířil jsem s nimi nikam jinam než k automatům. Peníze jsem do něj házel jako pominutý. Nedařilo se mi. S velkým přemáháním jsem odešel domů, abych to zkusil druhý den znovu. Doma jsem matce lhal, že už jsou peníze dobře investované. Přitom část už byla prohraná v automatu. I zbytek tam skončil. Nyní si půjčuju po známých, aby se pokusil prohrané miliony vyhrát zpět. Matce zatím pravdu tajím. Doufám totiž, že při mě bude štěstí stát, tak jako první den. Nic jiného mi totiž nezbývá.
