Manžel mě opustil s mladší ženou. Skončila jsem kvůli tomu v léčebně!
Když mě manžel po dvaceti letech společného života opustil, zhroutil se mi svět. Neutichající smutek jsem začala utápět v lahvích tvrdého alkoholu. Snažila jsem se z hlavy vymazat myšlenku na mého kdysi milujícího a věrného manžela, který ode mě bez mrknutí oka odešel s o dvacet let mladší ženou. Propité dny i noci mě nakonec dohnaly až do léčebny!
S Markem jsme měli harmonické manželství plné lásky. Já jsem pracovala jako pokladní v místním supermarketu a manžel dojížděl do velkoměsta, kde pracoval jako zástupce ředitele jedné prosperující firmy. Vychovali jsme dvojčátka, která nám dělala jenom radost. Čas po Markově boku letěl jako splašený. Celou dobu jsme se bezmezně milovali a byli jeden pro druhého oporou. Ani jsme se nenadáli a dcery vyletěly z hnízda a zamířily se do světa.
Ve velké vile na předměstí jsme zůstali sami. Večery jsme trávili společně se sklenkou vína, nebo jsme se vydali za svitu měsíce ruku v ruce na procházku. Každou společnou minutu jsme si užívali jako by měla být poslední.
Když měl Marek oslavit padesáté narozeniny, uspořádal pro něj ředitel slavnostní večírek s kolegy. Koupila jsem si krásné šaty, abych se manželovi líbila. Pár dní před jeho velkým dnem jsem však ulehla do postele s chřipkou. Zdravotní stav mi nedovolil jít na oslavu s Markem. „Budu u tebe co nejdřív. Miluji tě,“ řekl, dal mi pusu na tvář a odjel.
Vrátil se až nad ránem a byl z něj cítit alkohol. Následující týdny trávil v práci stále více času. Doma jsem ho nepoznávala, měnil se mi před očima. Už mě každý večer neobjímal jako dřív. Pořád něco vyťukával do mobilního telefonu, a když jsem se ho na něco zeptala, byl duchem nepřítomný. O pár měsíců později přišel z práce domů a hned zamířil do ložnice. Za chvíli už stál v předsíni s kufrem v ruce. „Odcházím od tebe. Odpusť mi. Zamiloval jsem se do kolegyně. Chci s ní žít,“ sdělil mi stroze a zabouchl za sebou dveře. Ještě dlouho po jeho odchodu jsem nehnutě seděla na židli. Později jsem se dozvěděla, že ho na večírku svedla o dvacet let mladší kolegyně.
Nedokázala jsem si život bez něj představit. V jednu z mnoha proplakaných nocí jsem sáhla po flašce vodky. Po napití jsem cítila hřejivý pocit a po dalších locích jsem na Marka zapomínala. Alkohol se stal mým každodenním společníkem. Opíjela jsem se do němoty, a když jsem se probrala, klopila jsem do sebe novou dávku. Nevím, jak by to se mnou dopadlo, kdyby se dcery nevrátily ze zahraničí a nenašly mě ležet opilou na podlaze. Styděla jsem se před nimi.
Za jejich podpory jsem nastoupila na protialkoholické léčení. Za půl roku jsem opouštěla kliniku a slíbila si, že už se tam nikdy nevrátím. U východu mě čekalo překvapení. Stál tam Marek s kyticí růží. „Odpustíš mi? Jsi celý můj život a já bez tebe nechci žít. Udělal jsem obrovskou chybu. Hanka mě jen využila, obrala mě o peníze a opustila mě,“ řekl se slzami v očích. Nebylo mi ho líto. Nedokázala bych mu odpustit, tak jsem bez jediného slova odešla a nechala ho tam stát.
