Mezi hlavní důvody zdražování patří růst cen emisních povolenek, paliv, vyšší sazba daně za teplo, ale také mírné zimy. Nejsme však výjimkou, stejný systém zásobování teplem a teplou vodou mají i naši sousedé v Německu. S jedním podstatným rozdílem – za 1 GJ tepla zaplatí, v průměru, o 100 Kč méně a míra odpojování od centrálního zásobování teplem je výrazně nižší.
„Hlavními důvody odpojování z CZT jsou nejen příliš vysoké ceny tepla, ale mnohdy také nespokojenost s dodavatelem a jeho službami,“ řekl Jan Eisenreich ze Sdružení českých, moravských a slezských SVJ. Kvůli absenci přísnější regulace a jejího efektivnějšího vynucování bývá, navíc, cena tepla mnohdy neúměrná a příliš vysoká. Trendem se tak stále častěji stává lokální vytápění.
Teplárny argumentují zdražováním emisních povolenek a skutečností, že jim přidělené množství nestačí. Povolenky jsou tak nuceny dokupovat a tím zvyšují své náklady, které se logicky promítají do cen tepla. Realita je však taková, že teplárny povolenky nezřídka kdy přeprodávají. Svůj podíl na zdražování má paradoxně také teplé počasí. To je, do jisté míry, zapříčiněno nadměrnou produkcí CO2 do ovzduší. Lidé sice uspoří peníze za vytápění, ale teplárny kvůli tomu přicházejí o nemalé zisky. Proto tento ušlý zisk teplárny zpětně promítají do svých cen. Možným řešením jsou investice do modernizace vybavení. Na růst cen mají totiž vliv i zastaralé zdroje a rozvodné sítě, díky kterým rostou nejen náklady na výrobu, ale současně i negativní vliv na životní prostředí.
Centrální zásobování teplem je, oproti domácí kotelně, výhodnější. Přesto si za ně výrazně připlatíme. Spotřebitelé totiž snadno podlehnou marketingovému tlaku dodavatelů kotlů a příslibu nemalé, až 50% úspory a upřednostní odpojení od centrální sítě a pořízení vlastního kotle. Na druhou stranu, výroba tepla v lokální kotelně nepodléhá (do výkonu 5 MW) ekologické dani ani nutnosti pořizovat emisní povolenky. Teplárny ale pak díky odlivu zákazníků zdražují ještě více.