Pátek 21. července 2017
svátek má Vítězslav, zítra Magdaléna
    Zabila kamarádce syna!

    Kamarádce jsem odloudila manžela! Vyklubal se z něj tyran, kterého jsem zabila

    10.09.2015 07:01 / váš příběh google+ twitter facebook

    Lidské příběhy jsou někdy veselé, někdy smutné a někdy tragické. Jak může skončit jeden takový příběh, kdy kamarádka kamarádce přebere manžela a pak to skončí smrtí? Můžete si přečíst na Bleskově.cz

    vražda nůž lupa
    Láska skončil smrtí! Tragédie, které se dalo předejít | Profimedia

    Skončila jsem v pekle, které je pro mě vysvobozením! Zabila jsem manžela, protože mě roky bil, týral a ponižoval. Dostala jsem se za to do vězení, ale konečně mám pokoj od tyrana, který by mě dohnal až k smrti!

     

    Udělala jsem největší chybu ve svém životě. Nemyslím však to, že bych ho zabila, ale že jsem ho odloudila své nejlepší kamarádce, která s ním byla několik let vdaná a měli tři děti. Jenomže Honza za mnou pořád běhal, a nakonec mě udolal. Byla jsem dlouho jeho milenkou i přes to, že jsem od Mirky věděla, že nejde pro facku daleko a urážky jsou na denním pořádku. Jednou jí dokonce zlomil nohu, ale já byla bláhová a dál se s ním scházela.

     

    Ona samozřejmě neměla o ničem ani tušení až do doby, kdy si sbalil kufry a od ní i od  dětí odešel. Samozřejmě ke mně. Ani tehdy jsem si neuvědomovala, jak hloupá jsem byla. Stále jsem věřila, že ke mně si nic takového nedovolí, a říkala jsem si, že je moc něžný a pozorný.

     

    To taky byl, ale pouze do doby, než jsem si ho vzala. Potom jsem pro něj přestala být tou opěvovanou ženou a měl ze mě spíš služku, která mu uvaří a bude dobrá v posteli. Nejprve jsem to přecházela, ale jednou už jsem to nevydržela a řekla mu, že už chápu, proč jim to s Mirkou nefungovalo. A tehdy mě poprvé uhodil.

     

    Překvapilo mě to. On se sbalil a beze slova odešel. Byla jsem v šoku a obrečela jsem to. Nevěděla jsem, co mám dělat. Na jednu stranu jsem byla naštvaná, na té druhé jsem si říkala, jestli jsem to nepřepískla. Mirku jsem měla moc ráda, ale sama jsem věděla, že byla docela jednoduchá a naivní a  někdy to s ní bylo jako s malým dítětem.

     

    Honza se vrátil s velkou kyticí růží a prosíkem, abych mu odpustila. Vysvětlil mi, že se v předešlém vztahu snažil dělat, co to šlo, ale nedalo se to vydržet a vše věčně táhl sám. Svými slovy jsem ho prý nazlobila a neudržel nervy. A já blbec mu to uvěřila.

     

    Jenomže to nebylo poprvé ani naposledy, co na mě vztáhl ruku. Podobné situace se opakovaly, nejprve pár facek a potom omluvy, kterým jsem já hlupák vždy podlehla. Násilí vždy doprovázely urážky, které byly mým denním chlebem. Časem jsem si zvykla, omlouvala jsem ho a dávala vinu sobě, že ho vždy něčím rozčílím. Omezila jsem kontakt se známými a všechen volný čas jsem trávila mezi zdmi domova. Domov už se tomu ani nedalo říkat, bylo to spíš peklo, ve kterém jsem se pomalu, ale jistě dusila.

     

    Po jedné z hádek už jsem to nemohla vydržet. Zase mě zbil a já už to nechtěla zažívat dál. Když bylo po všem a otočil se, aby odešel, popadla jsem nůž a zezadu ho několikrát bodla do zad, do krku, ani nevím kam. Dál už ani nevím, co se stalo. Ze šoku jsem se probrala až na  policii. Vše mělo rychlý spád. Skončila jsem u soudu, kde se sice prokázalo, že mě muž bil, ale jelikož jsem ho zabila až po útoku a ranami zezadu, soudce byl nekompromisní. Skončila jsem za mřížemi, kde to není žádný med. Přesto ale vím, že jsem svým činem sama utekla hrobníkovi z lopaty, a až vyjdu ven, můžu začít nový život.

    pop | bleskove.cz

    Témata: vražda, příběh, láska
    Komentáře ke článku