Čtvrtek 21. září 2017
svátek má Matouš, zítra Darina
    Syn mi udělal ze života peklo!

    Ze syna vyrostl grázl! Chytil se špatné party a pod rouškou noci mlátil lidi kovovou tyčí!

    30.08.2015 07:00 / váš příběh google+ twitter facebook

    Děti jsou prý naší budoucností, jenže někdy jsou spíš minulostí, když se jich musíme zříct, protože nám třeba ublížili. Nejhorší je, když vlastní dítě začne tyranizovat vlastního rodiče a třeba ještě velmi brutálně. I to je jeden z příběhů, který Vám na Bleskově.cz přinášíme...

    násilí žena syn lupa
    Někdy to rodiče nemají lehké a jsou v šoku, čeho se od vlastních dětí dočkají | Profimedia

    Vychovali jsme ho špatně, nebo jsme hrůzu, kterou způsobil nebohým lidem, nemohli ovlivnit? Takovou otázku si s manželem pokládáme už několik měsíců. Zatímco se užíráme usilovným přemýšlením, co jsme mohli udělat lépe, náš adoptovaný syn sedí ve vězení!

     

    S manželem jsme nemohli mít vlastní děti, a proto jsme se rozhodli adoptovat krásného chlapečka, který k nám už při prvním setkání neustále natahoval ručičky. Adámek byl moc hodné dítko. Téměř nezlobil a se vším nám vždy pomáhal. S manželem Jakubem jsme ho vedli k tomu, aby byl čestný, zastával se slabších a nad nikoho se nepovyšoval. Snažili jsme se z něj vychovat hodnému a milujícího syna.

     

    Jak čas běžel, syn dokončil základní školu a dál se rozhodl pro ekonomku. Na vysvědčení nosil pravidelně vyznamenání. Dělal nám obrovskou radost. Doma nám pomáhal a nikde se po nocích netoulal. Vše se zlomilo v posledním ročníku školy. Adam neměl přítelkyni, protože čekal na tu pravou. O to více času trávil venku s kamarády. Vždycky však domů musel přijít do desíti večer, nebo o sobě musel dát aspoň vědět. Jednoho večera odbila půlnoc a syn nikde. Nebral telefon a my jsme s manželem trnuli strachy, zda se mu něco nestalo. Vrátil se až časně ráno.

     

    „Klid máti, není mi už patnáct. Prostě jsem byl venku,“ odpověděl syn na moji otázku, kde se toulal. S Jakubem jsme si řekli, že to nebudeme řešit, protože jsme doufali, že to bylo naposled, co nás takto zklamal.

     

    Pletli jsme se. Domů chodil čím dál později a v podstatě se jen vyspal a zase byl pryč. Náš milovaný synáček se ze dne na den změnil. Nepoznávali jsme ho. Dokonce přestal chodit do školy a místo toho jsme ho naháněli po městě, kde se poflakoval s nějakou partou kluků. Tehdy jsem ještě netušila, že po nocích dělá mnohem horší věci.

     

    O týden později jsme s manželem sledovali televizní noviny a probíhající reportáž nám vyrazila dech. Nějaká partička lidí přepadává v okolí bezbranné důchodce. Jednoho kvůli pár stovkám málem tyčí umlátili k smrti. Na kontě už měli pět domlácených lidí. Na konci reportáže prosili policisté o pomoc s dopadením těch grázlů a přehráli kamerový záznam, který skupinku zachytil.

     

    Po odvysílání jsem se zhroutila. V jednom z pachatelů jsem totiž poznala našeho syna! Náš Adámek patří mezi ty surovce, kterých se bojí celé město? Bylo mi na zvracení. Syn už se týden neukázal doma. Když tady byl naposled, ukradl cennosti a zmizel. S manželem jsme se rozhodli k velmi těžkému kroku. Udali jsme ho na policii. Adama čeká několik let ve vězení. Z města jsme se s Jakubem odstěhovali, nemohla jsme snést, jak si na nás sousedé ukazovali a pořád si něco šuškali. Adam ví, kde nás má hledat. Rádi ho znovu přijmeme do života. Pokud se však nezmění, tak ho navždy zatratíme.

    pop | bleskove.cz

    Komentáře ke článku
    loading...