Středa 18. ledna 2017
svátek má Vladislav, zítra Doubravka
    Bylo to psycho!

    Naletěla jsem psychopatovi, zbavila mě ho až policie!

    15.08.2015 07:00 / váš příběh google+ twitter facebook

    Osud nám do cesty občas pošle různé lidi. Na první pohled se může zdát, že je to kamarád, milenec, partner, člověk, s kterým chceme zestárnout. Pak se ale stane něco, co nám život převrátí naruby a změní se v malé peklo na zemi. I takový příběh vám dnes přinášíme.

    psycho lupa
    Život se někdy může změnit v psycho | Profimedia

    Chybami se člověk učí. Zrovna mně dal život tvrdou školu, na kterou do smrti nezapomenu! Trvala rok, během kterého jsem se bála v noci chodit i na záchod. Vše přitom začalo tak nevinně a vůbec by mě nenapadlo, že to může skončit noční můrou!

     

    Potkali jsme se na fotbalovém zápase. Zatímco já fandila Baníku, on byl zatvrzelý Sparťan. Když jsme s přítelem před zápasem kouřili, přidal se k nám nenápadný podivín, který se začal vyptávat, jak tipujeme dnešní zápas. Ze zcela nenucené řeči se vyvinula docela vtipná debata plná klasického soupeřivého popichování, která však zůstala zcela korektní a přátelská.

     

    Z pana neznámého se vyklubal hudebník, se kterým jsem si jakožto studentka hudební fakulty doslova kápla do noty. Proto jsem se ani nedivila, když mi o pár dnů později zanechal zprávu na Facebooku s odkazem na nějaké své koncerty.

     

    No jo, koncerty byly skvělé, ale já jsem přece zadaná, takže jsem Pavlovi hned zkraje napsala, že se bavit můžeme, ale o žádné pletky nemám zájem. Když mě ujistil, že mu o nic takového nejde, spadl mi kámen ze srdce. Naše přátelství se prohlubovalo každý den víc a víc.

     


    Pavel byl skvělý. Jako umělec mě uměl překvapit maličkostmi, které by ostatní muže ani nenapadly. Kamarádky mi záviděly kamaráda, který mi na druhou stranu republiky posílá květiny, čokolády, dárky, aniž by za to cokoliv očekával. Jenomže to jsem si jenom myslela.

     

    Vše zašlo tak daleko, že si vyžadoval mou pozornost stále více a více. Když jsem ráno vstala, měla jsem od něj zprávu, přes mobil mě doprovázel i do postele. Potom začal mít nějaké psychické problémy a já si připadala, že ze mě vysává všechnu pozitivní energii. I když byl zcela v jiném městě, cítila jsem ho v zádech na každém kroku.

     

    Ještě horší to začalo být ve chvíli, kdy mi zcela bezdůvodně začal posílat vulgární zprávy. Byla jsem na pokraji nervového zhroucení, a tak jsem veškerý kontakt utnula. A to ho rozlítilo ještě více. Od té doby mi vyhrožoval, že se mi pomstí. Během noci mi posílal desítky sms zpráv na mobil, ať chcípnu, a že brzy přijde den, kdy poznám, jak moc mě nenávidí.

     

    Bála jsem se o sebe, o rodinu, o své nejbližší. Své zprávy směřoval k některým z nich a já nevěděla, co přijde. Když do výhrůžky zahrnul mého přítele, řekla jsem si dost. Šla jsem na policii. Nevěděla jsem, co si tam o mně pomyslí, ale zachovali se přímo skvěle. Vyslechli mě a pomohli mi. Pavla sbalili hned na dalším fotbalovém zápase našich dvou týmů, kam mi ve svých zprávách zakazoval vstoupit. Vše skončilo u soudu a podmínkou. Od té doby mám pokoj. Trvalo to rok, který mě ale stál nervů jako za deset let života!

     

    pop | bleskove.cz

    Témata: Psycho, Život, strach
    Komentáře ke článku