Středa 22. listopadu 2017
svátek má Cecílie, zítra Klement
    Zrůda mi udělala dítě!

    Při cestě z práce mě znásilnil! Porodila jsem zdravého syna!

    01.08.2015 07:01 / váš příběh google+ twitter facebook

    Život nám někdy připraví situace o kterých se nám nezdá ani v těch nejčernějších snech. Jeden takový, šokující se přihodil ženě, který to brala jako hroznou ostudu vůči sobě, jako největší ponížení na světě, a přitom to paradoxně mělo velký happyend. I to se někdy stává...

    znásilnění lupa
    Byla znásilněná, dnes má \"díky\" tomu zdravé dítě | Profimedia

    Na rukách chovám malého chlapečka, kterého mám se zrůdou! Před pár lety jsem udělala osudovou chybu a z práce jsem v nočních hodinách odešla sama domů. Cestu jsem si zkrátila přes nechvalně známý park plný feťáků a bezdomovců. Doplatila jsem na to!

     

    Byl letní slunečný den a já jsem na chvilku zalitovala, že musím jít do práce. Už dva roky jsem dělala barmanku v oblíbeném baru uprostřed města. Pracovní dobu jsem si zpříjemňovala flirtováním s přítomnými muži.

     

    Páteční večer jsem nic nehodlala měnit. Měla jsem v plánu skončit s některým z mužů u mě doma v posteli. Když se blížila půlnoc, postřehla jsem, jak mě z tmavého rohu místnosti sledují něčí oči. Kamkoliv jsem se hnula, cítila jsem je na sobě. Rozhodla jsem se zjistit, kdo mi věnuje takovou pozornost. Co nejsvůdnějším krokem jsem se rozhodla projít kolem pana neznámého a doufala jsem, že mě zastaví a dá se se mnou do řeči. Čím blíž jsem byla tomu tajemnému muži, tím víc jsem byla nervózní.

     

    Pohled na něj mě však šokoval. Na sobě měl otrhané a smradlavé oblečení. Jeho tvář si budu pamatovat do konce života. Půlku měl totiž popálenou. Rychle jsem se otočila a utíkala zpět za bar. Servírka mi poradila, ať se od něj držím raději dál, že je to feťák, který při výrobě drogy utrpěl popáleniny na půlce těla.

     

    Po třetí ráno bar zavíral a já jsem se vydala domů. Na popáleného muže jsem už dávno zapomněla, protože odešel hned potom, co jsem se ho lekla. Rozhodla jsem se zkrátit cestu přes park. Několikrát už tady někoho přepadli, ale já jsem si naivně myslela, že se mi nic nemůže stát. Když jsem byla uprostřed parku, uslyšela jsem za sebou kroky, které se stále zrychlovaly. Na nic jsem nečekala a dala se do běhu. Najednou jsem na sobě ucítila něčí ruce, které mě strhly na zem. Když mě ta osoba prudce otočila, uviděla jsem zohavenou tvář muže, kterého jsem potkala v baru.

     

    „Tak přece jsem tě dostal, kočičko. Teď si spolu užijeme,“ řekl oplzle a strhal ze mě oblečení. Vší silou mě držel a já jsem se nemohla ani pohnout. Následující minuty se snažím vytěsnit z paměti. Když jsem přišla domů, tak jsem se dlouho sprchovala, abych ze sebe ten hnusný pocit smyla. To jsem ještě nevěděla, že to nejhorší má teprve přijít. Po měsíci jsem zjistila, že jsem těhotná. Myšlenka na popáleného násilníka mě dohnala až ke zvracení. To on byl otec.

     

    Nakonec jsem se rozhodla, že nemůžu zabít bezbranné děťátko, které roste u mě v bříšku. Narodil se mi chlapeček. Zpočátku jsem byla rozpačitá a vracely se mi hrozné vzpomínky. Stačilo ale pár pohledů na něj a naprosto celá jsem mu podlehla. I když přišel na svět kvůli nejhorším okamžikům, jaké jsem kdy zažila, je pro mě vším na světě.

    pop | bleskove.cz

    Komentáře ke článku
    loading...