Sobota 16. prosince 2017
svátek má Albína, zítra Daniel
    MAMINKA SE ROZPOVÍDALA

    Zpověď maminky olympioničky Špotákové: „Vždy, když závodí, tak trpím!“

    08.07.2016 13:00 / sport google+ twitter facebook

    Jaká byla Bára Špotáková v dětství a jaká je nyní, když je sama maminkou? Na to jsme se zeptali té, která v klíčových okamžicích života vždy stála po jejím boku, maminky Ludmily.

    Bára s maminkou Ludmilou lupa
    Bára s maminkou Ludmilou | P&G

    Ludmila Špotáková i Bára Špotáková se totiž staly ambasadorkami kampaně společnosti P&G „Děkuji, maminko“, která je pořádána v souvislosti s nastávajícími Letními olympijskými hrami 2016 v Rio de Janeiro, a upozorňuje na důležitou roli maminek v našich životech.

     

    Maminka olympioničky Ludmila Špotáková trpí vždy, když její dcera Barbora závodí!
     

    Jaké to je být maminkou Barbory Špotákové?

    Pro mě je to celkem adrenalin. Vždy, když závodí, tak trpím. Přeju si, aby se jí závody vydařily a hlavně aby také zůstala zdravá. Když totiž náhodou v televizi zahlédnu, jak se jí třeba zkřiví obličej, už doma trnu.

     

    Máte nějaký rituál, když odjíždí na závody?

    To ani ne, jen jsem jí vždycky při odjezdu na závody říkala: „Dej na sebe pozor a hlavně přijeď zdravá, na ničem jiném nezáleží.“ No a to platí do dneška. Ale to víte, že mě vždycky těší, když přijede zdravá a k tomu ještě s medailí. To je pak taková třešnička na dortu.

     

    Počítala jste někdy s tím, že Bára bude ve sportu tak úspěšná?

    Ne, s tím jsem opravdu nepočítala. Ale vždy jsem měla velkou radost, když mi zavolala a pochlubila se, že vyhrála. Já jsem vždycky chtěla, aby dobře studovala a stala se z ní například doktorka. Vzdělávání pro mě bylo prioritou.

     

    Vedla jste Báru ke sportu, nebo si k němu našla cestu sama?

    Já a můj manžel jsme pracovali jako učitelé tělocviku, navíc jsem ještě dělala trenérku atletiky. Jelikož jsme neměli babičku, která by malou Barču mohla hlídat, musela se mnou jezdit na pravidelné tréninky a sportovní soustředění. Mezi sportující děti se Bára sama aktivně zapojovala. Když byla úplně malá, tak jen pokukovala, když byla větší, tak začala starší děti napodobovat. Takže její vášeň ke sportu se přirozeně vyvíjela.

     

    Dá na vaše rady?

    Dříve většinou dávala, ale dnes už je to jiné. Třeba když jí radím ohledně výchovy dítěte, moc si to k srdci nebere. To se ptá spíše svých kamarádek. Ale není se čemu divit, protože je fakt, že dnes se vychovávají děti jinak než za nás. Ale když už jí něco poradím, tak o tom alespoň přemýšlí.

     

    A co se sportu týče, to si poradit nechá?

    Když byla mladší, tak mne jako trenérku musela poslouchat. Dnes už je to ale jiné. To už spíš ona radí mně. Občas totiž ještě závodím za veterány, tak mi předává zase ona své zkušenosti. Však už na to má také právo.

     

    Jedete s ní letos do Ria?

    Letos s ní nepojedu. Tento rok už jsem ji naživo viděla závodit na Memoriálu Josefa Odložila. Mně vždycky stačí takto vidět alespoň jeden závod za sezonu. Ale největší zážitek pro mě stejně byla olympiáda v Londýně, kde jsem byla s ní. To byl skutečně zážitek na celý život, to nic nepředčí. I v Riu bych ji ráda viděla, ale nejde to. Budu hlídat společně s druhou babičkou vnoučka Janka, který je na takovou cestu ještě malý.

    Max | bleskove.cz

    Komentáře ke článku
    loading...